
FOTO: Milan Malíček, Právo, neděle 20. března 2016, 18:05
To bylo jen na rozjezd. Přitvrdíme. „Co postava opery Lovci perel od Bizeta na pět,“ vytasím se s výrazem, který mě v internetovém křížovkářském slovníku upoutal hned vedle japonské lovkyně. Jistě, ani po třiceti letech vymýšlení křížovek nemůže jejich autor vědět všechno.Tentokrát se nechá poddat. „Nadir?“ zpozorní nad správnou odpovědí. „To je mimo jiné podnožník,“ vybaví se mu a vysvětlí, že se nejedná o část nábytku, nýbrž o hvězdářský pojem. „Ten se totiž taky používá v křížovce,“ poučí mě. Pavel Tučka si na rozhovor odskočil jen o patro níž v rámci redakce, protože se v Právu živí jako korektor. Vychytává pravopisné chyby v článcích předtím, než jdou do tiskárny, takže znalost češtiny je u něj základní výbavou k práci. A samozřejmě i pro jeho „vedlejšák“, jímž je tvorba křížovek. Ještě jednou se pokusím ho nachytat na výrazu, který sám použil v jedné z posledních křížovek v Magazínu „Egyptský džbán na…,“ ani nedopovím, protože hned vystřelí správnou odpověď: „Kanopa.“ Smyslem rozhovoru nicméně není zkoušet ho jako školáka z vyjmenovaných slov, spíš se dozvědět, jak vlastně křížovky vznikají. Žádné speciální pojmenování pro jejich autory neexistuje. Křížovkářem se myslí jejich řešitel i tvůrce. Existuje sice ještě výraz křížník, ale ten spíš evokuje válečnou loď na sedm. Když už mám tu magazínovou v ruce, všimnu si, že do rámečku nápovědy tentokrát umístil hodně těžkých výrazů: Acin, adil, edad, Eja, Erato…
Češi mají rádi švédskou
Česko a Slovensko se někdy označují jako křížovkářské velmoci. Luštíme a hádankaříme rádi, o tom nemůže být sporu, avšak neznamená to, že jsou křížovky naším vynálezem. Za tu nejstarší se považuje nápis vytesaný do kamene na konci 1. století objevený v ruinách Pompejí. Šlo o takzvanou čtvercovku, která se dá číst vodorovně, svisle, zleva i zprava. Rozkvět hádanek a křížovek nastal mnohem později, na přelomu 19. a 20. století. Velkou oblibu si získaly v Americe, u nás slovo křížovka poprvé padlo v časopisu Besedy lidu z roku 1903. Baví se jimi ovšem lidé na celém světě. „U nás jsou křížovky v každých novinách, i když v poslední době je hodně vytlačuje sudoku,“ říká Neil Ware, rodilý Skot, jenž v Česku učí angličtinu. Hodně oblíbené jsou podle něj ve Velké Británii u lidí, kteří si jejich luštěním krátí cestu autobusem nebo vlakem do práce. „Jen děti moc neluští, ty mají radši hry na mobilech.“ Fakt, že tomu nejznámějšímu typu křížovky se říká švédská, taky není náhoda. To je ta, kterou najdete i v Magazínu Práva. „Pochází ze Švédska, kde získala název skandinávská, tu jsme od nich převzali, ale říkáme jí švédská,“ objasňuje Dušan Karkuš, místopředseda Svazu českých hádankářů a křížovkářů a redaktor časopisu Křížovka a hádanka. Oficiálně je to křížovka s vepsanou legendou, nicméně tak ji podle něj nikdo nenazývá.
Těžké nebaví každého
Českou raritou je nepřeberné množství druhů křížovek. Podle Jaromíra Kvíčaly, šéfredaktora Křížovky a hádanky, je jich kolem stovky. „Jejich kombinace pak jdou do stovek,“ odhaduje. Stačí otevřít některé z čísel jeho časopisu, jenž se na náročnější druhy orientuje. Buňkovka, střídavá buňkovka, nesouměrná šikmá polomozaikovka, ornamentovka, kaskádovka, číselná křížovka, písmenná dokreslovka… Jsou těžší než švédská, na rozdíl od ní mají vždy legendu uvedenou zvlášť a je u nich potřeba i prostorová představivost. Člověku, který si čas od času vyluští u kávy jednu švédskou, jde z toho hlava kolem.

Soutěží se v dokreslovkách, jak ukazuje Jaromír Kvíčala. Na začátku je čtverečkovaný list, základní obrys a zvlášť zadání. Řešení je na následujícím snímku.
FOTO: Milan Malíček, Právo

FOTO: Milan Malíček, Právo
„Viděl jsem křížovky v cizích časopisech, francouzských, německých, a nic takového tam neměli,“ všiml si Pavel Tučka. „Na trhu je obrovské množství časopisů s lehkými křížovkami. Nás ale luští hlavně ti lidé, jimž se to stalo koníčkem. Takových je jen pár tisíc,“ připouští Jaromír Kvíčala. Podle jeho kolegy Dušana Karkuše jsme jako národ luštitelů výjimeční i v tom, že na tvorbu máme oficiální směrnice. Nejsou sice závazné a v podstatě si kdokoli může sestavit a vydat křížovku, jak se mu zlíbí, ovšem zkušenější podle něj snadno pozná, když autor svoje dílo odflákl nebo se dopustil chyb.
Čtverečkovaná záchrana
„Začnete tím, že si vyberete tajenku, třeba Stendhalův aforismus,“ vysvětluje Pavel Tučka nad jednou z magazínových křížovek. „Pak si naznačíte, kde budou legendy.“ Jedno z pravidel například říká, že buňky s legendou musí být seřazeny šikmo. Dvě nad sebou smějí být jen po obvodu křížovky. Dál toho vlastně na vyprávění moc není. Pak prostě jen vpisuje a kombinuje slova, dokud všechno nesedí. Bez slovníků se ani dobrý autor neobejde. Zvlášť oblíbené jsou ty takzvané retrográdní s konci slov. „Líp se totiž výrazy vybírají podle toho, jakými písmeny končí, než jak začínají.“ Velmi záleží na tom, jakou slovní zásobu i zkušenosti autor má. Nějakým „výplňovým“ slovům na dvě nebo tři písmena se ale málokdo vyhne. To je příklad japonské lovkyně perel. „Ama je už tak profláklý výraz, že by se snad v křížovkách ani objevovat neměl,“ myslí si. Každý si sice podle něj v nouzi tu a tam vypomůže třeba sídlem na Madagaskaru, nicméně slušný autor si nic nevymýšlí. Nemluvě o elektronických pomocnících. Existují totiž počítačové programy, které sekají křížovky jednu za druhou. Pak se snadno stane, že se v rámci jednoho sborníku objevují stejné výrazy v několika křížovkách za sebou. Pavel Tučka počítač používá až ve finále, kdy svůj návrh přenáší ze čtverečkovaného papíru do elektronické podoby. Dušuje se, že práci vždy odevzdává včas, i když… „Jednou se mi stalo, zrovna jsem byl na dovolené v Třeboni, že zazvonil telefon z redakce, že jsem zapomněl odevzdat křížovku. To bylo prima,“ vzpomíná teď už s úsměvem. Nezbývalo než zaběhnout do papírnictví pro čtverečkovaný sešit a narychlo vypotit náhradní kus.
Ceny jen symbolické
Celou dobu si povídáme o švédské křížovce, protože ji zná každý, jenže takovými se zapálení luštitelé moc nezaobírají. Pavel Tučka se v 70. a 80. letech zúčastňoval skoro všech domácích klání. Dnes až na výjimky jen těch pražských, nicméně podílí se na nich i jako tvůrce soutěžních úloh. „Nebudeme si zastírat, že na tom měl převrat svůj vliv,“ začíná odpověď na otázku, jaká bývá na přeborech účast. „Křížovkářské kroužky bývaly pod kulturními domy, které je podporovaly. Dnes se v Praze zúčastní tak šedesát, osmdesát i sto lidí. Jsou tam i mladší, ale je fakt, že to stárne a mladí mají jiné zájmy než si hrát s češtinou.“ A protože v té mojí otázce vytušil podiv nad tím, koho dnes baví soutěžit v křížovkách, pozval mě, ať se na nejbližší akci přijdu podívat. A tak se záhy v sobotu kolem poledne místo vaření oběda ocitám v jedné škole v Praze-Modřanech, kam se sjeli luštitelé z celé republiky. Ostraváci, Valaši, Příbramáci, Severáci, čtu v prezenční listině. Křížovkáři nejsou v pravém slova smyslu sportovci, takže žádné bojovné názvy typu Černých jestřábů nebo Rudých křídel asi čekat nemůžu. Výjimkou jsou kromě Starého hnízda, pořádajícího a zároveň domovského kroužku Pavla Tučky, jen Hradečtí votroci a Kabrňáci, kteří tím odkazují k Brnu. Vlastně tu celkově panuje dost nebojovná a nesoutěžní nálada. Kdo nestihl oběd, má možnost si u výdejního okénka poručit párky s hořčicí a chlebem, k tomu pivo, čaj nebo kávu. Tvoří se skupinky, všichni se znají, navzájem se vítají a celé to připomíná spíš sraz spolužáků po letech. Kvůli případné finanční výhře tu taky nikdo sobotu dobrovolně netráví. Nejlepší řešitelé dostávají finanční odměnu, která mimopražským pokryje sotva cestovní náklady. „Dřív se dávaly věcné ceny – knížky, keramika, někdy i flašky, sborníky křížovek, jenže ti, kteří hodně vyhrávají, si stěžovali, že už tím mají zanesené byty,“ směje se Jaromír Kvíčala.
Třímetrová křížovka
Samozřejmě mě napadlo, jestli bych se na místě nemohl zapsat a poměřit síly, ovšem Jaromír Kvíčala můj zápal hned zchladil: „To byste musel nejdřív několik měsíců trénovat.“

Da Vinci by se divil, že se z jeho Poslední večeře stala v rukou Vladimíra Klose křížovka.
FOTO: Milan Malíček, Právo

Kdepak švédská! Soutěžící obvykle řeší dokreslovky. Obdrží pouze prázdný čtverečkovaný list a legendu zvlášť na papíře a k výslednému tvaru křížovky i k umístění jednotlivých slov se musejí v časovém limitu teprve propracovat. Žádná legrace. Hraje se na čas, ale taky na bezchybnost. „Stane se, že někdo odevzdá první nebo druhý, jenže nakonec klesne, protože udělal chybu. A ten třetí za nimi to vyluští bez chyby a vyhraje,“ říká Jaromír Kvíčala. „Ale někdy jsou křížovky tak těžké, že i vítěz má pět chyb,“ dodává Dušan Karkuš.
Při rozhovoru s Vladimírem Klosem pochopím, jak může být křížovkářská vášeň silná. Nejen že soutěží, ale už od roku 1973 křížovky i vytváří. Absolvent matematicko-fyzikální fakulty to zprvu stíhal při své práci programátora, později se z něj stal autor na plný úvazek. Dalo se tím vždycky uživit? „Když jich člověk udělal 900 za rok, tak to sypalo docela slušně,“ netají se náš nejlepší tvůrce figurálních křížovek. To jsou ty, jejichž tvar má podobu tváří, staveb, živočichů nebo třeba rostlin. „V roce 2010 jsem dělal křížovky jako portréty osobností na bankovkách, to znamená Karla IV., Emu Destinnovou, Jana Amose Komenského…,“ uvádí pro příklad a pochlubí se: „Náhodou jsem s sebou vzal obrazec loňského cyklu křížovek, který vycházel na pokračování v Křížovce a hádance. Budu na to potřebovat trochu víc prostoru,“ naznačí tajemně. Pak si přinese papírovou roli, z níž rozmotá třímetrovou křížovku znázorňující obraz Poslední večeře od Leonarda da Vinciho. Se všemi postavami, které obklopují Ježíše Krista. „Obrazec jsem kreslil asi dva týdny. Pak jsem ho dva měsíce vyplňoval,“ odpovídá na otázku, která se při pohledu na jeho nejspíš vrcholné dílo sama nabízí.
Pro radost z řešení
Že jsme přece jen na soutěži, a ne na přátelském potlachu, ukáže blížící se start. Všichni řešitelé zasednou ke stolům, na které organizátoři rozprostřou papírové paravány, aby snad někoho nenapadlo opisovat.
A jakmile Jaromír Kvíčala z pódia upřesní pravidla a časové limity, sál ztichne a všichni skloní hlavy nad čtverečkované papíry.

FOTO: Milan Malíček, Právo
Mezi soutěžícími je hned několik autorů křížovek. Petr Vejchoda, osmatřicetiletý Brňan, podle příslušného kroužku kabrňák, se tím živí 12 let. Odhaduje, že takových lidí je v celé zemi několik desítek. „Jsem schopen udělat jakoukoli, lidi nejvíc luští švédské. Snažím se je nedělat úplně lehké, ale nedávám do nich cizí města nebo planetky, které by člověk musel hledat po slovnících.“ Zálibu nezdědil, doma se téhle kratochvíli nikdo nevěnoval, ale jako kluk si kupoval Křížovku a hádanku. „V Brně bývaly přebory mládeže. Zašel jsem tam, dařilo se mi na první pokus, tak jsem za rok přišel zase…“ Zůstalo mu to i v dospělosti. Petr Vejchoda se stal v soutěži, kterou jsem sledoval, vítězem nejtěžší kategorie. „Nejezdím na přebory proto, že si odtamtud odvezu nějakou cenu,“ povídá. „Beru to jako společenskou událost. Soutěžíme pro radost z řešení a samozřejmě i z vítězství.“
Jiří Sotona, Právo
Joachim Funke, psycholog z heidelberské univerzity a expert na procesy myšlení
(rozhovor)
Baví se křížovkou nejen luštitelé, ale také tvůrci
Jeden z tvůrců se dokonce zapsal do Guinnessovy knihy rekordů. Bývalý příslušník vojenského námořnictva Roger F. Squires z britského Ironbridge v období od roku 1963 do ledna 2002 sestavil a uveřejnil 58 000 křížovek. Čas, který jim věnoval, lze pouze odhadovat. Podle mínění odborníků si příprava skutečně profesionálního produktu vyžádá minimálně dvě až tři hodiny času, přestože teď už existují počítačové programy, jež mohou tuto práci usnadnit a zjednodušit. Fajnšmekři se na ně ale dívají s jistým despektem. Vyčítají jim totiž, že jim schází tvořivý lidský faktor a v podstatě snižují výslednou kvalitu křížovek opakováním použitých výrazů a jistou standardností a monotónností. Navíc i nudí. A to je, jak soudí Joachim Funke, psycholog z heidelberské univerzity a expert na procesy myšlení, téměř trestuhodné.
"Nepříliš lehká, ale řešitelná křížovka, je skvělým prostředkem pro trénování slovní paměti. Její zdárné zdolávání přináší nejen zábavu, ale vede i k posílení sebevědomí každého jedince, který se tohoto úkolu ujal. Odhalení tajenky se stává byť drobným, ale přesto motivujícím vítězstvím a důkazem jistého životního úspěchu," zdůraznil Funke, který nicméně pohlíží na budoucnost tohoto specifického druhu rozptýlení s obavami. "Asi se stane vymírajícím fenoménem, protože mladé generaci přestávají cokoli říkat i jiné disciplíny, jež vyžadují delší přemýšlení. Počítače jsou jí přednější," uvedl. Podle jeho názoru to souvisí i se zhoršenou kvalitou písemného projevu, zejména pravopisu. "Nikdo přece netouží po tom, aby při luštění křížovek zjistil, že si s nimi neporadí, protože neumí správně psát," podotkl Joachim Funke.
Zkuste si vyluštit křížovku LN starou 85 letfoto: Zemská knihovna v Brně, archiv // koláž Šimon LN PRAHA
Na počátku masového rozšíření křížovek stál v roce 1925 deník Lidové noviny. Ale jak to všechno začalo?Křižování slov bylo sice známo již v antice, ale úloha, která by se na způsob křížovky skutečně řešila, tehdy známa nebyla. V Guinnessově knize rekordů a dalších publikacích jsou uváděny informace, že vynálezcem křížovky jako řešitelské úlohy je Angloameričan Arthur Wynne. Jeho první křížovka byla uveřejněna 21. prosince 1913 v New York World. Velký ohlas čtenářů způsobil, že se křížovky začaly v uvedených novinách otiskovat pravidelně. Jenže to už se dávno otiskovaly u nás, v české kotlině!
První křížovka jako luštitelská úloha totiž pochází z Prahy. Měla formu miniatury a vymyslela ji učitelka Mlada Antošová z Modřan. Její křížovka byla otištěna ve Sborníku hádanek Zlaté Prahy v roce 1899. Autorka nazvala úlohu Čapka z písmen, neboť představovala konkrétní figuru – čepici. Pravda, tato první křížovka ještě neměla charakteristickou mřížku, jak ji známe dnes, ale o pravou křížovku se rozhodně jednalo, neboť se výrazy křižovaly ve dvou směrech a řešily se podle legendy, což je základní princip křížovky. Ostatně do podoby s mřížkou ji lze snadno převést.Nápad se zalíbil i dalším autorům a podobné křížovky se začaly pravidelně otiskovat (již v podobě s mřížkou, jak ji známe dnes) především v časopise Český hádankář. Hádance se na přelomu století již říkalo "hádanka křížová" nebo také "hádanka křížovka". Jisté tedy je, že první křížovka na světě jako luštitelská úloha nevznikla v USA, ale v Čechách. Ale nutno přiznat, že skutečné popularity a všeobecného rozšíření se opravdu dočkala až po roce 1913. Wynne jako první autor použil ve svých křížovkách rozdělovací značky.
Čapka z písmen
Za tečky dosaďte hlásky: a, a, a, á, b, i, i, l, n, o, o, p, r, r, r, s, s, v, v, aby vznikla slova křížem nestejná o významech následujících.
Svisle: ssavec, příslovka, stok, část dne, druh přežívavců, hlásky.
Vodorovně: Slovan, slavný francouzský virtuos na housle a skladatel, část klásku, budova.
Autorka: Milada Antošová z ModřanKřížovky nového typu (zvané též americké křížovky) se pod názvem criss-cross puzzle rozhodly pravidelně na svých stránkách publikovat Lidové noviny. Ve vydání z 18.ledna 1925 se objevila první taková křížovka, která znamenala významný krok pro popularizaci amasové rozšíření křížovek u nás. Její autor (D. Š.) píše: "Pod tímto poněkud groteskně znějícím jménem ujal se v anglosaských zemích nový druh hádanky a hlavolamu, který se stal po mah-jongu nejoblíbenější zábavou anglické a americké společnosti. Criss-cross znamená v angličtině křížky, jimiž se podepisují negramotní; v anglickém hádankářství se tím označuje hádanka, v níž je danou soustavu čtverečků vyplniti písmenami tak, aby vodorovně i svisle – tedy křížem krážem, chceme-li se zvukově přiblížiti slovu criss-cross – dala řadu slov předem určených."
Co myslíte? Dokázali byste si s takovou křížovkou poradit i vy, dnešní křížovkáři? Napovíme, že jednopísmenné výrazy se neřeší, že není třeba dodržovat délku samohlásek a první výraz ve sloupci H je Esad (viz křížovka).
Křížovka
Vodorovně: 1. Mužské jméno; stav obilí. – 2. Označení zvuku; výraz nejistoty. – 3. Předzvěst bouřky; turecké jméno. – 4. Předložka; vojenský houf; tón. – 6. Zkratka pro minci; doba; míra plošná. – 7. Projev radosti; moravská řeka. – 8. Doba; předložka. – 9. Vyhynulý národ; přezdívka strážníků
Svisle: A. Ovzduší. – B. Šlechtic; polské město. – C. Ženské jméno; pytlácké náčiní. – D. Zkratka pro minci; zápor. – E. Mužské jméno. – F. Část vozu; zájmeno. – G. Anglické křestní jméno; část nádoby. – H. Mohamedánské jméno; národnost. – Ch. Pražská čtvrť.
Ohlas křížovek publikovaných vLidovkách 18. ledna 1925 a později byl mimořádný. Pro spousty čtenářů se luštění od té doby stalo vášní. Lze říci, že v roce 1925 nastala u nás opravdová křížovkářská horečka. Jedním z náruživých luštitelů byl také spisovatel Karel Čapek. Skřížovkami se potýkal hned od prvního uveřejnění americké křížovky v roce 1925 v Lidových novinách.
V jednom z dopisů své tehdejší lásce Věře Hrůzové se více než milostnému vyznání věnoval křížovkám: "... a řekl jsem si: jakže, že bych já, slavný Karel Čapek, tohle nerozřešil ve dvou minutách? Nuže, po dvou hodinách divého zápasu jsem se právě nyní vzdal, zničen na duchu i na těle..." Načež Čapek varoval paní Věru, aby nikdy nedovolila svému muži řešit criss-cross puzzles: "Následky jsou hrozné. Stalo by se Vám, že když byste usínala, zeptal by se Vás, která ryba pozůstává ze tří písmen nebo která bohyně má zrovna uprostřed ‚o‘. Když byste ráno od něho čekala ‚dobré jitro‘, zeptal by se Vás najednou, které mužské jméno má druhé písmeno ‚a‘..."
Divadelní kritik a dramatik Edmond Konrád o křížovkáři Čapkovi napsal ve svých memoárech: "Bylo zázrak vidět Karla Čapka luštit křížovku. Vzal, koukl a s rychlostí účetního, který sečítá sloupce, psal kvapným písmem rozluštění jak na běžícím páse..."
Křížovka jako zábava i sport
Od doby svého vzniku a pravidelného uveřejňování v Lidovkách zaznamenala křížovka obrovský rozmach. U nás prakticky nejsou noviny či časopisy, kde by se nevyskytovala. Milovníci křížovek a hádanek se již od počátku 20. století začali sdružovat do hádankářských akřížovkářských klubů, spolků akroužků, z nichž řada existuje dodnes. Sdružují se pod hlavičkou Svazu českých hádankářů a křížovkářů (www.e-rebus.cz), který byl založen v roce 1968. SČHAK pořádá řadu významných soutěží v luštění křížovek, jako např. mistrovství republiky, turnaje Grand Prix, Nolčovu křížovkářskou maturitu, Českou křížovkářskou ligu a další.
Čeští křížovkáři patří, bez přehánění, k nejlepším na světě, a to jak po stránce řešitelské, tak po stránce autorské. Vymysleli desítky křížovkářských odrůd, drží řadu primátů, udělali z křížovek nejen ušlechtilou zábavu, ale také sport a umění. Dočteme se o nich také v České knize rekordů III.
A proto si připomeňme, že na počátku masového rozšíření křížovek stály před pětaosmdesáti lety Lidové noviny. Vedle stovek organizovaných křížovkářů jsou u nás statisíce běžných luštitelů, kteří si rádi vyřeší jakoukoli lehčí křížovku pro radost, poučení a procvičení mozkových závitů třeba právě v Lidových novinách.
Křížovky nestárnoucí
Křížovky patří k nejpopulárnějším druhům zábavy. Zatím to vypadá, že jejich úspěch nepokazí ani rozličné orientální hlavolamy. Slova uspořádaná vodorovně a svisle lákají nespočet luštitelů. Přesto, když si položíme otázku, kdy vlastně křížovky vznikly, není odpověď zcela jednoznačná. Podle zachovaných pramenů se první křížovka objevila v tisku v roce 1913. Jejím inspirátorem byl údajně Angličan Victor Orville z Oxfordu, jenž si odpykával trest v jihoafrickém Kapském městě. Ve vězení přečetl všechny knihy ze zdejší knihovny a nudil se. Zaujalo ho, že podlahu cely vytvářejí bílé a černé čtvercové dlaždice. Aby zaplašil nudu, zapisoval na světlá políčka slova, jež ho napadla, a objevil tak novou duševní hru, založenou na synonymech. Anglické noviny, na něž se obrátil, návrh nové zábavy sice odmítly, ale nápadu se ujal Artur Wynne z Liverpoolu. Vytvořil hádanku, která se objevila dne 13. prosince 1913 v novinách New York World pod názvem americká křížovka.
Přesto se však nedá říct, že šlo o originální objev. V naučných sbírkách americké univerzity v Baltimoru je totiž mezi mnoha poklady uložena hliněná tabulka stará nejméně 4.000 let, nalezená na Krétě. Právě na ní objevili vědci zápis podobný současným křížovkám.
Prvenství v sestavování křížovek se však připisuje učiteli Arturu Wynneovi z Moutain Lakes, jenž po prostudování krétského hlavolamu systematicky sestavoval primitivní křížovky pro New York World. Majitel novin viděl v křížovkách trhák, a proto rubriku stále otiskoval a rozšiřoval. Počínal si tak zdatně, že se jméno autora Wynneho zcela vytratilo, i když nezapadlo docela.
Křížovky bývaly různě dlouhé a s rozličnými tajenkami. Dne 6. dubna 1964 otiskly noviny The Star v Johannesburgu křížovku Dona Samuela McLarena, jež měla 639 hesel vodorovně a 626 hesel svisle. Ačkoliv redakce vypsala pro úspěšného luštitele odměnu, nikdo nenašel tolik času, aby ji doluštil až do konce.
Guinessova kniha rekordů uvádí, že Belgičan André Bloise vytvořil obří křížovku s 25 tisíci políčky, jež zabrala list papíru o rozměrech 170 x 110 cm. Křížovku sestavoval
8 let a legenda ke křížovce se skládala ze 7 748 otázek, zabírajících 170 stran knihy běžného formátu. V dalším rozvoji křížovek však zvítězily tzv. švédské křížovky, v nichž jsou místo klasických černých políček umístěny přímo legendy.
Česko a Slovensko se někdy označují jako křížovkářské velmoci. Luštíme a hádankaříme rádi, o tom nemůže být sporu, avšak neznamená to, že jsou křížovky naším vynálezem. Za tu nejstarší se považuje nápis vytesaný do kamene na konci 1. století objevený v ruinách Pompejí. Šlo o takzvanou čtvercovku, která se dá číst vodorovně, svisle, zleva i zprava. Rozkvět hádanek a křížovek nastal mnohem později, na přelomu 19. a 20. století. Velkou oblibu si získaly v Americe, u nás slovo křížovka poprvé padlo v časopisu Besedy lidu z roku 1903. Baví se jimi ovšem lidé na celém světě. Jedním z receptů na dlouhověkost je duševní aktivita i ve stáří. Tento závěr přesvědčivě potvrdily i výsledky studie německých psychologů z Institutu Maxe Plancka pro demografické výzkumy. Výzkum se dvěma tisícovkami osob starších 75 let, byl zaměřen na zjišťování schopností mentálních výkonů ve vysokém věku, faktorů, které je ovlivňují, a zpětně na dopady těchto schopností na délku života. Jedním ze 17 zkoumaných faktorů bylo i luštění křížovek. "Výsledek byl jednoznačný," uvádějí autoři studie. "Ten, kdo je i ve vysokém věku duševně aktivní, projevuje zájem o dění okolo sebe a sám podává určité mentální výkony, má o plných 70 procent nižší riziko úmrtí než duševně málo čilí lidé."
Posilování paměti
Snad nejjednodušším způsobem jak si zlepšit paměť je luštit křížovky. V současnosti je už zbytečné vymlouvat se na to, že nevíte, jak je ruské letadlo na tři. Mezi tolika druhy křížovek si prostě musí každý najít to své. Klasické křížovky, sudoku, hlavolamy, malované křížovky, osmisměrky a mnoho jiných už jen čeká na to, abyste se s nimi trápili a zároveň pro sebe něco udělali. Některé vyžadují logiku, jiné zase prostorové schopnosti.
Celá planeta luští křížovky, aby jí uběhla dlouhá chvíle
Čekání na smrt se každý snaží ukrátit, jak umí
Třetinu čekání na smrt prospíme
Se svolením zpracováno podle knihy
Marka Váchy Probouzení, kterou vydalo nakladatelství Cesta.