„Křížovka je luštitelská úloha založená na křižování výrazů vpisovaných do obrazce. Cílem řešení křížovky je úplně a správně vyplnit, případně vytvořit obrazec křížovky a nalézt tajenku.“ - Takto definuje křížovku Svaz českých hádankářů a křížovkářů ve svých „Směrnicích pro tvorbu křížovek“.

Křížovky jdou s dobou, stále častěji do nich pronikají moderní slova a pojmy
(rozhovor iRozhlas s autorem křížovek)

Jak se vám líbí, že do ní máte doplňovat i moderní slova a pojmy? 
Myslím, že to je ozvláštnění. Člověk se dozví nové věci - z oblasti počítačů, politiky, co se děje….Jsou tam aktuální mediální hvězdy.

Jaké nové pojmy už jste se naučila?   
Třeba textový editor word nebo hovorové výrazy - když je člověk trendy, tak je cool.

Křížovky sestavuje se svým týmem třeba Karel Mader z Prahy. Měsíčně jich vytvoří pro noviny, magazíny a časopisy asi tisíc.
Dá se říct, že jdou křížovky s dobou?
Snažíme se, abychom měli nejnovější slovníky s nejnovějšími pojmy. Ve slovníku máme 400 tisíc slov. V jedné křížovce je okolo 200 - 300 slov.

Kdy jste do křížovek začali zadávat i ty méně tradiční pojmy?
Už od začátku, čtenáři si stěžovali, když tam bylo příliš mnoho starých výrazů.

Jak vás moderní pojmy napadají? Kde se inspirujete?
Inspirujeme se v novinách, televizi. Prostě to, co slyšíme nového, tak zadáváme do slovníků, abychom je měli podle nejnovějších trendů.

Křížovky jde vytvářet po staru a pak pomocí počítačových systémů. Jak je děláte pro luštitele vy?
My je děláme kombinovaným způsobem. Základem jsou dobré slovníky a počítače používáme, ale určitě to není tak, že by se dobrá křížovka dala udělat pouze na počítači. Počítačové systémy úplně odmítá pardubický autor křížovek Jiří Zvolánek. Jeden kus tvoří klidně i několik dnů. „Tři hodiny nebo tři dny. Je to jak kdy. Někdy vám to sedne, že vám ta slova lezou
z hlavy a krásně se to trefuje. Někdy se dostanete do kouta, že tam je Ř a vedle tvrdé Y…a přestane to jít. Vyměníte jedno slovo… Někdy to ale přestane jít a křížovka jde do koše," říká Zvolánek.

Veronika Hlaváčová (zdroj iRozhlas)

Šéfredaktor čtrnáctideníku Křížovka a hádanka Jaromír Kvíčala
(rozhovor s autorem křížovek)
Křížovky ani po sto letech nestárnou. A co luštitelé?   

Ačkoli čeští příznivci křížovek pomalu stárnou, stále patří ke světové špičce. Oslovení odborníci se shodují, že mladé lidi už řešení náročných tajenek tolik neláká a dávají  přednost pro ně atraktivnějším mobilům a počítačovým hrám. Přesto ale věří, že tento koníček má budoucnost a své fanoušky si vždycky najde. Snad i proto, že Češi i se Slováky jsou v celosvětovém srovnání v řešení tajenek výjimeční. V unikátní tuzemské databázi hádanek existuje na 120 různých druhů s mnoha variantami a způsoby tvorby.

 
„Křížovky mají stále budoucnost.
Lidé jsou zvědaví, co v tajence je. Spousta vydavatelů je také láká na zajímavé ceny, takže chtějí tajenku vyluštit a poslat. A navíc je to zábava a procvičují si tím paměť," říká šéfredaktor čtrnáctideníku Křížovka a hádanka Jaromír Kvíčala.

"Hádanka křížová"  
I když se o autorství drobné slovní hádanky vedou spory, u jejího zrodu stál Američan Arthur Wynne. V neděli uplyne přesně 100 let, co vyšel v novinách jeho první slovní kříž. Před Vánocemi 1913 si tento redaktor zábavné rubriky amerického listu New York World vzpomněl na hru nazvanou magické čtverečky, které ho naučila jeho babička. Slova se v ní četla stejně vodorovně jako svisle. Načrtl si mřížku ve tvaru kosočtverce, do horních tří políček vepsal jméno přílohy FUN a jal se vyplňovat zbytek mřížky. Očísloval políčka na začátku a konci každého slova a vymyslel definice slov. Hádanka byla otištěna s instrukcí: „Vyplňte malá políčka slovy, které se shodují s uvedenými definicemi.“ Jednoduchá hříčka měla ohromný úspěch, ihned se stala populární a začala se objevovat každý týden. Zanedlouho si začaly Wynneovo "duševní cvičení" půjčovat i jiné noviny. První kniha křížovek vyšla v roce 1924. A ve dvacátých letech 20. století zavládla hotová křížovkářská horečka – populární čtverečky se objevily na všem, od oblečení až po šperky. Křížovka patřila k tehdejšímu bontonu. Autorství hádanky křížové se někdy přiznává i jistému Angličanu Viktoru Orwillovi, který v době svého dočasného pobytu ve vězení psal na černé dlaždice na stěnách své cely jednotlivá písmena abecedy. Všechny možné tvůrce pak prý o 2000 let předešel neznámý autor dokonalé čtvercovky, která byla nalezena na římském pohřebišti.

Jak to bylo u nás
V Čechách údajně sepsala první jednoduchou křížovku pražská učitelka Milada Antošová v roce 1899. Samotný název "křížovka" se však objevil v tehdejším časopise Beseda lidu až v roce 1923. Sestavování hádanek křížových se pak brzy stalo pro mnohé lidi doslova koníčkem. Zaměstnávali se jimi i tehdy asi dvacetiletý Jan Werich a herec Jan Pivec. Křížovky rádi luštili i Karel Čapek, František Kožík, Karel Konrád, Miroslav Horníček, Eduard Haken, Ema Destinnová a mnoho dalších.Tehdy však mívaly daleko zajímavější vzhled. Bývaly zarámovány do více či méně zdařilých figurálních celků, jako byla třeba krinolína maskované dámy jdoucí na maškarní ples, podoba pštrosa či středověkého hradu. S jejich luštěním to však bývalo horší. Vzhledem ke značné autorské anarchii bylo dovoleno takřka všechno – slova v pádech, v nejrůznějších tvarech i patvarech, slova obrácená, zkomolená i taková, která znal jen autor křížovky a jeho zemřelá babička. K lahůdkám patřila tak zvaná slova "bez hlavy a bez paty": v legendě stálo končetina (bez hlavy) a mohla to být "uka" nebo "noh". Postupně začaly na vše dohlížet různé svazy hádankářů a křížovkářů. Radikální zlom ve vývoji křížovek přišel až s osobními počítači. V roce 1997 si společnost Variety Games Inc. nechala patentovat Crossword Weaver – první počítačový program, který dovoluje lidem vyrábět si své vlastní varianty.

Česko - luštitelská velmoc   
Křížovky jsou po sto letech své existence stále v kurzu. Bystří totiž "malé šedé buňky mozkové", jak říkal slavný belgický detektiv Hercule Poirot. Trénují paměť, krátí dlouhou chvíli, rozšiřují obzory, pobaví a potěší. A také se říká, že kdo dokáže vyluštit křížovku v cizím jazyce, zvládl ten jazyk dobře. „Když se podívám na mladou generaci, která má spoustu svodů od internetových her přes tablety a mobilní telefony, tak už je křížovka už moc neláká,“ připouští však Vladimír Jemelík, předseda Svazu českých hádankářů a křížovkářů, který byl založen v roce 1968. Snaží se proto zaujmout děti a mládež a k "ušlechtilé zábavě" je víc přilákat. Svaz pravidelně pořádá soutěže i přebory, na nichž se střetává křížovkářská špička. Právě zde se uplatňují mladí luštitelé. Věkové rozmezí je proto široké od 20 do 70 let. Kromě toho se koná ještě mistrovství republiky jednotlivců v kategoriích řešení hádanek, křížovek a logických úloh. Křížovky se luští skoro ve všech evropských zemích i v zámoří, ale žádný jiný stát nemá takovou organizovanou špičku a tolik různých vrcholových soutěží a propracovaná pravidla, normy a směrnice jako Češi. Patříme k zakládajícím členům Světové hádankářské federace a na šampionáty pravidelně vysíláme reprezentanty. Už na začátku 90. let vznikla mezinárodní organizace sdružující podle olympijského principu hádankáře z celého světa. Soutěží se většinou v jazykově univerzálních logických úlohách a sudoku. Češi vlastní několik titulů mistrů světa v jednotlivcích i týmech. Náročná bývá podle Kvíčaly ale například i německá kvalifikace a účastní se jí mnoho řešitelů.

K nejoblíbenějším stále patří klasické typy křížovek, takzvané švédské, v nichž je legenda k luštěným výrazům umístěna přímo v obrazci v rozdělovacích políčkách. „Říct ale, která je
u lepších řešitelů nejpopulárnější, se nedá. Každému vyhovuje něco jiného,“ dodává Kvíčala.
 

Křížovky a hádanky nejrůznějšího typu.
To je způsob zábavy, který se u českých občanů těší veliké popularitě. Ostatně vypovídá o tom i fakt, že téměř ve všech tištěných periodikách a magazínech naleznete minimálně jednu křížovku, v lepším případě jich je více. Není proto s podivem, že lidi zajímá řešení křížovek pro všechny. Odpovědi na pokládané otázky, s nimiž si neví rady nebo se v jejich luštění mýlí. Nežli se však pustíme do popisu návodu, jak se domoci správných odpovědí, pojďme si o křížovkách povědět něco více.

Co jsou to křížovky?  

Jde o typ hádanky, jenž má bezpočet podob. Základem všeho jsou otázky vepsané do určitých políček. K tomu přísluší volná pole pro vložení odpovědi. Mnohdy dochází k jejich křížení, což vám usnadňuje následující luštění, pokud zrovna nevíte konkrétní výraz. Kromě spousty svislých a vodorovných sloupců je v tajence barevně odlišeno i řešení celé hádanky, k němuž se musíte dopracovat. Občas nechybí ani praktická nápověda, v níž jsou zahrnuta obzvláště těžká slova.

Vyřešte soutěžní hádanky    

Pakliže vás zajímá řešení křížovek pro všechny, měli byste vědět, že není dostupné pro jakákoliv periodika. Především speciální edice s desítkami křížovek se přínosného rozluštění dočkají jen málokdy. Daleko více narazíte na odpovědi a výsledky křížovek spojených s nejrůznějšími soutěžemi.Ty jsou obvykle součástí magazínů a praktickou motivací jsou hodnotné ceny nebo zájezdy. Návody přináší kvanta internetových portálů.

Luštění je zdravé

Nepodceňujte význam křížovek ve společnosti. Jejich pravidelným vyplňováním rozšiřujete své znalosti a vědomosti. Setkáváte se s novými slovními výrazy, brouzdáte v oblastech vám doposud neznámým a objevujete neprobádané. I z tohoto důvodu je pochopitelné, že chcete znát řešení křížovek pro všechny a toužíte se domoci adekvátní odpovědi.

Historie
„Traduje se, že první křížovka vyšla před sto lety, 21. prosince 1913, v Americe. Ale není to pravda. Již 14 roků předtím vznikaly křížovky. První pravá křížovka vznikla v Čechách. Vytvořila ji Milada Antošová z Modřan. Ještě předtím vznikaly varianty křížovek a při hledání jsme se dostali až do roku 1895,“ přibližuje historii křížovek Zdeněk Chromý, člen Svazu českých hádankářů a křížovkářů. „Křížovky vznikly z hádanek. Ty propagovali již Komenský, Tyl a jiní. Jak se rozšiřuje slovní zásoba, tak se rozšiřuje i zásoba slov, která se používají v křížovkách. Každé slovníky, které vycházejí, tak jako první koupí křížovkáři. Stará slova nezanikají, křížovkáři je neustále používají, a nová slova přibývají. Zůstávají i archaismy, protože naším posláním je seznamovat luštitele s co nejširší zásobou,“ pokračuje v líčení Zdeněk Chromý. „Křížovka je prostředek duševní hygieny. Jsou potřeba kombinační schopnosti, všeobecné znalosti a křížovkářská praxe. V poslední době jsou počítačové programy, ale pořád převažuje ta manuální práce. Základem křížovky je hlava, mozek,“ končí své vyprávění Zdeněk Chromý.

Pojďme se ale podívat, kde a jak první křížovka a tradice luštění vůbec vznikla?
I když je otázka jasná, s odpovědí už to tak jednoznačné nebude, neboť se teorie různí. Podívejme se tedy na nejpravděpodobnější z nich:

Anglie
Podle některých zdrojů se první křížovka objevila v tisku v roce 1913 a jejím údajným tvůrcem byl Angličan Victor Orville z Oxfordu, odpykávající si trest v jihoafrickém Kapském městě. Orville ve vězení prý přečetl všechny knihy ze zdejší knihovny a když už neměl co číst, začal se nudit. Přemýšlel, jak si ukrátit čas a zaujalo ho, že podlahu cely vytvářejí bílé a černé čtvercové dlaždice. Začal zapisovat na světlá políčka slova, která ho ho napadla, a objevil tak novou hru, založenou na hledání synonym.  Se svým nápadem se obrátil na anglické noviny, ty však jeho nápad odmítly.

Amerika
Prvenství v objevu křížovek se často připisuje Američanům. Údajně první křížovku uveřejnil  americký učitel Arthur Wynne, původem z Liverpoolu, který hádanku, později nazvanou křížovka, uveřejnil 13. prosince 1913, těsně před první světovou válkou v newyorských novinách New York World pod názvem americká křížovka. Pravdou je, že se však Wynne nechal Orvillem inspirovat a některé zdroje uvádějí, že pouze jeho křížovku převzal.

Česká republika
Když zabrousíme do našich vod, zjistíme, že ani Češi nezůstávali s tvorbou křížovek pozadu. Za jednoho z prvních hádankářů vůbec je u nás považován Tomáš Štítný ze Štítného, který se vytvářením slovních hříček rád bavil. Od šestnáctého století pak v Čechách vycházejí sbírky hádanek“, předchůdkyně dnešních křížovek, pravidelně. Zajímavá je i další teorie, která říká, že Angličany i Američany předběhla a první křížovku v pravém slova smyslu vytvořila pražská učitelka Milada Antošová, a to již v roce 1899. Křížovku prý pojmenovalo velice originálně: „Čapka z písmen“. Sestavování hádanek křížových postupem času se vůbec těšilo na našem území velké oblibě. Koníčkem se stalo pro mnoho význačných osobností, namátkou zmiňme třeba Jana Wericha,  Emu Destinovou, Eduarda Hakena a Miroslava Horníčka.

Rekordy
Křížovky bývají různě dlouhé a různě obtížné. Pokud se budeme bavit o extrémech, musíme zmínit zejména dvě výrazná díla. Dne 6. dubna 1964 otiskly noviny The Star v Johannesburgu křížovku Dona Samuela McLarena. Křížovka měla 639 hesel vodorovně a 626 hesel svisle. Navzdory tomu, že redakce novin vypsala pro úspěšného luštitele tučnou odměnu, nikomu se ji vyluštit celou nepodařilo. Ze zápisů v Guinessově knize rekordů se můžeme dovědět také o další obří křížovce. Křížovku s 25 tisíci položkami vytvořil Belgičan André Bloise. Pro představu křížovka zabrala list papíru o rozměru 170 x 110 cm a její sestavení trvalo přibližně 8 let.

A co víme o historii osmisměrek?
Osmisměrky mají historii poměrně krátkou”. První osmisměrku na světě vymyslel někdy kolem roku 1960 jistý Pedro Ocón de Oro ze Španělska. Osmisměrka se však poprvé proslavila až v roce 1968 v USA, kdy ve státě Oklahoma vyšla 1. března v malých místních novinách Selenby Digest. Tato osmisměrka se skládala z měst ve státě Oklahoma a jejím autorem  byl Norman E. Gibat. Brzy poté zveřejnění této osmisměrky se osmisměrka rychle začala šířit po světe, zprvu ji začali používat ve svých hodinách pro oživení výuky učitelé.

„Zatímco v zahraničí s výjimkou Slovenska se spokojují s publikováním omezeného počtu různých typů křížovek, podle české klasifikace křížovek existuje na dvě stovky různých druhů a forem křížovek 
a křížovkářských odrůd, což je světově unikátní databáze," uvádí web Svazu českých hádankářů a křížovkářů.

O autorství křížovek se vedou spory, ale u její kolébky zaručeně asistoval Američan Arthur Wynne. Před Vánocemi roku 1913 si tento redaktor zábavné rubriky amerického listu New York World vzpomněl na hru nazvanou magické čtverečky, které ho naučila jeho babička. Slova se v ní četla stejně vodorovně jako svisle. Načrtl si mřížku ve tvaru kosočtverce, do horních tří políček vepsal jméno přílohy FUN a jal se vyplňovat zbytek mřížky. Očísloval políčka na začátku a konci každého slova a vymyslel definice slov. Hádanka byla otištěna s instrukcí: „Vyplňte malá políčka slovy, které se shodují s uvedenými definicemi." Jednoduchá hříčka měla ohromný úspěch, ihned se stala populární a začala se objevovat každý týden. Zanedlouho si začaly Wynneovo „duševní cvičení" půjčovat i jiné noviny. První kniha křížovek vyšla v roce 1924. A ve dvacátých letech 20. století zavládla hotová křížovkářská horečka – populární čtverečky se objevily na všem, od oblečení až po šperky. Křížovka patřila k tehdejšímu bontonu.

Autorství hádanky křížové se někdy přiznává i jistému Angličanu Viktoru Orwillovi, který v době svého dočasného pobytu ve vězení psal na černé dlaždice na stěnách své cely jednotlivá písmena abecedy. Všechny tvůrce pak prý 
o 2000 let předešel autor dokonalé čtvercovky, která byla nalezena v římském pohřebišti.

Prvenství české učitelky?

V Čechách údajně sestavila první jednoduchou křížovku pražská učitelka Milada Antošová dokonce už v roce 1899. Samotný název „křížovka" se však objevil v tehdejším časopise Beseda lidu až v roce 1923.

Sestavování hádanek křížových se pak brzy stalo pro mnohé lidi doslova koníčkem. Zaměstnávali se jimi i tehdy asi dvacetiletý Jan Werich a herec Jan Pivec. Křížovky rádi luštili i Karel Čapek, František Kožík, Karel Konrád, Miroslav Horníček, Eduard Haken, Ema Destinnová a mnoho dalších. Tehdy však mívaly daleko zajímavější vzhled. Bývaly zarámovány do více či méně zdařilých figurálních celků, jako byla třeba krinolína maskované dámy jdoucí na maškarní ples, podoba pštrosa či středověkého hradu. S jejich luštěním to však bývalo horší. Vzhledem ke značné autorské anarchii bylo dovoleno takřka všechno – slova v pádech, v nejrůznějších tvarech i patvarech, slova obrácená, zkomolená i taková, která znal jen autor křížovky a jeho zemřelá babička. K lahůdkám patřila tak zvaná slova „bez hlavy a bez paty": v legendě stálo končetina (bez hlavy) 
a mohla to být „uka" nebo „noh". Postupně začaly na vše dohlížet různé svazy hádankářů a křížovkářů.

Radikální zlom ve vývoji křížovek přišel s osobními počítači. V roce 1997 si společnost Variety Games Inc. nechala patentovat Crossword Weaver – první počítačový program, který dovoluje lidem vyrábět si své vlastní varianty.
 

Auror křížovek Jan Tučka a další (rozhovor)

Milovníci slovíčkaření aneb Proč máme tak rádi křížovky
„Začněme něčím lehčím,“ vyzvu Pavla Tučku. „Tak třeba japonská lovkyně perel na tři.“ „To snad ne,“ rozesměje se nad slovem, které každý zkušenější křížovkář musí znát. Tím spíš když je nejen luští, ale dokonce i vymýšlí. „Ama,“ nezaváhá. „Na křížovky existují počítačové programy, ale pod takové bych se nepodepsal,“ říká jejich autor Pavel Tučka.

FOTO: Milan Malíček, Právo, neděle 20. března 2016, 18:05

To bylo jen na rozjezd. Přitvrdíme. „Co postava opery Lovci perel od Bizeta na pět,“ vytasím se s výrazem, který mě v internetovém křížovkářském slovníku upoutal hned vedle japonské lovkyně. Jistě, ani po třiceti letech vymýšlení křížovek nemůže jejich autor vědět všechno.Tentokrát se nechá poddat. „Nadir?“ zpozorní nad správnou odpovědí. „To je mimo jiné podnožník,“ vybaví se mu a vysvětlí, že se nejedná o část nábytku, nýbrž o hvězdářský pojem. „Ten se totiž taky používá v křížovce,“ poučí mě. Pavel Tučka si na rozhovor odskočil jen o patro níž v rámci redakce, protože se v Právu živí jako korektor. Vychytává pravopisné chyby v článcích předtím, než jdou do tiskárny, takže znalost češtiny je u něj základní výbavou k práci. A samozřejmě i pro jeho „vedlejšák“, jímž je tvorba křížovek. Ještě jednou se pokusím ho nachytat na výrazu, který sám použil v jedné z posledních křížovek v Magazínu „Egyptský džbán na…,“ ani nedopovím, protože hned vystřelí správnou odpověď: „Kanopa.“ Smyslem rozhovoru nicméně není zkoušet ho jako školáka z vyjmenovaných slov, spíš se dozvědět, jak vlastně křížovky vznikají. Žádné speciální pojmenování pro jejich autory neexistuje. Křížovkářem se myslí jejich řešitel i tvůrce. Existuje sice ještě výraz křížník, ale ten spíš evokuje válečnou loď na sedm. Když už mám tu magazínovou v ruce, všimnu si, že do rámečku nápovědy tentokrát umístil hodně těžkých výrazů: Acin, adil, edad, Eja, Erato…

Rozmýšlí už na začátku, jak bude těžká? „Mám zkušenost, že čím snadněji se mi dělá, tím těžší bývá na luštění,“ říká muž, který luští od dětství a svůj první počin vytvořil s pomocí otce už v 15 letech. Vytvořit magazínovou křížovku o velikosti listu A4 mu někdy zabere dvě hodiny, jindy se s ní moří půl dne, když se zasekne na nějakém výrazu.

Češi mají rádi švédskou
Česko a Slovensko se někdy označují jako křížovkářské velmoci. Luštíme a hádankaříme rádi, o tom nemůže být sporu, avšak neznamená to, že jsou křížovky naším vynálezem. Za tu nejstarší se považuje nápis vytesaný do kamene na konci 1. století objevený v ruinách Pompejí. Šlo o takzvanou čtvercovku, která se dá číst vodorovně, svisle, zleva i zprava. Rozkvět hádanek a křížovek nastal mnohem později, na přelomu 19. a 20. století. Velkou oblibu si získaly v Americe, u nás slovo křížovka poprvé padlo v časopisu Besedy lidu z roku 1903. Baví se jimi ovšem lidé na celém světě. „U nás jsou křížovky v každých novinách, i když v poslední době je hodně vytlačuje sudoku,“ říká Neil Ware, rodilý Skot, jenž v Česku učí angličtinu. Hodně oblíbené jsou podle něj ve Velké Británii u lidí, kteří si jejich luštěním krátí cestu autobusem nebo vlakem do práce. „Jen děti moc neluští, ty mají radši hry na mobilech.“ Fakt, že tomu nejznámějšímu typu křížovky se říká švédská, taky není náhoda. To je ta, kterou najdete i v Magazínu Práva. „Pochází ze Švédska, kde získala název skandinávská, tu jsme od nich převzali, ale říkáme jí švédská,“ objasňuje Dušan Karkuš, místopředseda Svazu českých hádankářů a křížovkářů a redaktor časopisu Křížovka a hádanka. Oficiálně je to křížovka s vepsanou legendou, nicméně tak ji podle něj nikdo nenazývá.

Těžké nebaví každého
Českou raritou je nepřeberné množství druhů křížovek. Podle Jaromíra Kvíčaly, šéfredaktora Křížovky a hádanky, je jich kolem stovky. „Jejich kombinace pak jdou do stovek,“ odhaduje. Stačí otevřít některé z čísel jeho časopisu, jenž se na náročnější druhy orientuje. Buňkovka, střídavá buňkovka, nesouměrná šikmá polomozaikovka, ornamentovka, kaskádovka, číselná křížovka, písmenná dokreslovka… Jsou těžší než švédská, na rozdíl od ní mají vždy legendu uvedenou zvlášť a je u nich potřeba i prostorová představivost. Člověku, který si čas od času vyluští u kávy jednu švédskou, jde z toho hlava kolem.

Soutěží se v dokreslovkách, jak ukazuje Jaromír Kvíčala. Na začátku je čtverečkovaný list, základní obrys a zvlášť zadání. Řešení je na následujícím snímku.

FOTO: Milan Malíček, Právo

FOTO: Milan Malíček, Právo

„Viděl jsem křížovky v cizích časopisech, francouzských, německých, a nic takového tam neměli,“ všiml si Pavel Tučka. „Na trhu je obrovské množství časopisů s lehkými křížovkami. Nás ale luští hlavně ti lidé, jimž se to stalo koníčkem. Takových je jen pár tisíc,“ připouští Jaromír Kvíčala. Podle jeho kolegy Dušana Karkuše jsme jako národ luštitelů výjimeční i v tom, že na tvorbu máme oficiální směrnice. Nejsou sice závazné a v podstatě si kdokoli může sestavit a vydat křížovku, jak se mu zlíbí, ovšem zkušenější podle něj snadno pozná, když autor svoje dílo odflákl nebo se dopustil chyb.

Čtverečkovaná záchrana

„Začnete tím, že si vyberete tajenku, třeba Stendhalův aforismus,“ vysvětluje Pavel Tučka nad jednou z magazínových křížovek. „Pak si naznačíte, kde budou legendy.“ Jedno z pravidel například říká, že buňky s legendou musí být seřazeny šikmo. Dvě nad sebou smějí být jen po obvodu křížovky. Dál toho vlastně na vyprávění moc není. Pak prostě jen vpisuje a kombinuje slova, dokud všechno nesedí. Bez slovníků se ani dobrý autor neobejde. Zvlášť oblíbené jsou ty takzvané retrográdní s konci slov. „Líp se totiž výrazy vybírají podle toho, jakými písmeny končí, než jak začínají.“ Velmi záleží na tom, jakou slovní zásobu i zkušenosti autor má. Nějakým „výplňovým“ slovům na dvě nebo tři písmena se ale málokdo vyhne. To je příklad japonské lovkyně perel. „Ama je už tak profláklý výraz, že by se snad v křížovkách ani objevovat neměl,“ myslí si. Každý si sice podle něj v nouzi tu a tam vypomůže třeba sídlem na Madagaskaru, nicméně slušný autor si nic nevymýšlí. Nemluvě o elektronických pomocnících. Existují totiž počítačové programy, které sekají křížovky jednu za druhou. Pak se snadno stane, že se v rámci jednoho sborníku objevují stejné výrazy v několika křížovkách za sebou. Pavel Tučka počítač používá až ve finále, kdy svůj návrh přenáší ze čtverečkovaného papíru do elektronické podoby. Dušuje se, že práci vždy odevzdává včas, i když… „Jednou se mi stalo, zrovna jsem byl na dovolené v Třeboni, že zazvonil telefon z redakce, že jsem zapomněl odevzdat křížovku. To bylo prima,“ vzpomíná teď už s úsměvem. Nezbývalo než zaběhnout do papírnictví pro čtverečkovaný sešit a narychlo vypotit náhradní kus.

Ceny jen symbolické

Celou dobu si povídáme o švédské křížovce, protože ji zná každý, jenže takovými se zapálení luštitelé moc nezaobírají. Pavel Tučka se v 70. a 80. letech zúčastňoval skoro všech domácích klání. Dnes až na výjimky jen těch pražských, nicméně podílí se na nich i jako tvůrce soutěžních úloh. „Nebudeme si zastírat, že na tom měl převrat svůj vliv,“ začíná odpověď na otázku, jaká bývá na přeborech účast. „Křížovkářské kroužky bývaly pod kulturními domy, které je podporovaly. Dnes se v Praze zúčastní tak šedesát, osmdesát i sto lidí. Jsou tam i mladší, ale je fakt, že to stárne a mladí mají jiné zájmy než si hrát s češtinou.“ A protože v té mojí otázce vytušil podiv nad tím, koho dnes baví soutěžit v křížovkách, pozval mě, ať se na nejbližší akci přijdu podívat. A tak se záhy v sobotu kolem poledne místo vaření oběda ocitám v jedné škole v Praze-Modřanech, kam se sjeli luštitelé z celé republiky. Ostraváci, Valaši, Příbramáci, Severáci, čtu v prezenční listině. Křížovkáři nejsou v pravém slova smyslu sportovci, takže žádné bojovné názvy typu Černých jestřábů nebo Rudých křídel asi čekat nemůžu. Výjimkou jsou kromě Starého hnízda, pořádajícího a zároveň domovského kroužku Pavla Tučky, jen Hradečtí votroci a Kabrňáci, kteří tím odkazují k Brnu. Vlastně tu celkově panuje dost nebojovná a nesoutěžní nálada. Kdo nestihl oběd, má možnost si u výdejního okénka poručit párky s hořčicí a chlebem, k tomu pivo, čaj nebo kávu. Tvoří se skupinky, všichni se znají, navzájem se vítají a celé to připomíná spíš sraz spolužáků po letech. Kvůli případné finanční výhře tu taky nikdo sobotu dobrovolně netráví. Nejlepší řešitelé dostávají finanční odměnu, která mimopražským pokryje sotva cestovní náklady. „Dřív se dávaly věcné ceny – knížky, keramika, někdy i flašky, sborníky křížovek, jenže ti, kteří hodně vyhrávají, si stěžovali, že už tím mají zanesené byty,“ směje se Jaromír Kvíčala.

Třímetrová křížovka

Samozřejmě mě napadlo, jestli bych se na místě nemohl zapsat a poměřit síly, ovšem Jaromír Kvíčala můj zápal hned zchladil: „To byste musel nejdřív několik měsíců trénovat.“

Da Vinci by se divil, že se z jeho Poslední večeře stala v rukou Vladimíra Klose křížovka.

FOTO: Milan Malíček, Právo

FOTO: Milan Malíček, Právo

Kdepak švédská! Soutěžící obvykle řeší dokreslovky. Obdrží pouze prázdný čtverečkovaný list a legendu zvlášť na papíře a k výslednému tvaru křížovky i k umístění jednotlivých slov se musejí v časovém limitu teprve propracovat. Žádná legrace. Hraje se na čas, ale taky na bezchybnost. „Stane se, že někdo odevzdá první nebo druhý, jenže nakonec klesne, protože udělal chybu. A ten třetí za nimi to vyluští bez chyby a vyhraje,“ říká Jaromír Kvíčala. „Ale někdy jsou křížovky tak těžké, že i vítěz má pět chyb,“ dodává Dušan Karkuš.

Při rozhovoru s Vladimírem Klosem pochopím, jak může být křížovkářská vášeň silná. Nejen že soutěží, ale už od roku 1973 křížovky i vytváří. Absolvent matematicko-fyzikální fakulty to zprvu stíhal při své práci programátora, později se z něj stal autor na plný úvazek. Dalo se tím vždycky uživit? „Když jich člověk udělal 900 za rok, tak to sypalo docela slušně,“ netají se náš nejlepší tvůrce figurálních křížovek. To jsou ty, jejichž tvar má podobu tváří, staveb, živočichů nebo třeba rostlin. „V roce 2010 jsem dělal křížovky jako portréty osobností na bankovkách, to znamená Karla IV., Emu Destinnovou, Jana Amose Komenského…,“ uvádí pro příklad a pochlubí se: „Náhodou jsem s sebou vzal obrazec loňského cyklu křížovek, který vycházel na pokračování v Křížovce a hádance. Budu na to potřebovat trochu víc prostoru,“ naznačí tajemně. Pak si přinese papírovou roli, z níž rozmotá třímetrovou křížovku znázorňující obraz Poslední večeře od Leonarda da Vinciho. Se všemi postavami, které obklopují Ježíše Krista. „Obrazec jsem kreslil asi dva týdny. Pak jsem ho dva měsíce vyplňoval,“ odpovídá na otázku, která se při pohledu na jeho nejspíš vrcholné dílo sama nabízí.

Pro radost z řešení

Že jsme přece jen na soutěži, a ne na přátelském potlachu, ukáže blížící se start. Všichni řešitelé zasednou ke stolům, na které organizátoři rozprostřou papírové paravány, aby snad někoho nenapadlo opisovat.

A jakmile Jaromír Kvíčala z pódia upřesní pravidla a časové limity, sál ztichne a všichni skloní hlavy nad čtverečkované papíry.

Petr Vejchoda, jehož tvorba křížovek živí, bere soutěže jako setkání s přáteli.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Mezi soutěžícími je hned několik autorů křížovek. Petr Vejchoda, osmatřicetiletý Brňan, podle příslušného kroužku kabrňák, se tím živí 12 let. Odhaduje, že takových lidí je v celé zemi několik desítek. „Jsem schopen udělat jakoukoli, lidi nejvíc luští švédské. Snažím se je nedělat úplně lehké, ale nedávám do nich cizí města nebo planetky, které by člověk musel hledat po slovnících.“ Zálibu nezdědil, doma se téhle kratochvíli nikdo nevěnoval, ale jako kluk si kupoval Křížovku a hádanku. „V Brně bývaly přebory mládeže. Zašel jsem tam, dařilo se mi na první pokus, tak jsem za rok přišel zase…“ Zůstalo mu to i v dospělosti. Petr Vejchoda se stal v soutěži, kterou jsem sledoval, vítězem nejtěžší kategorie. „Nejezdím na přebory proto, že si odtamtud odvezu nějakou cenu,“ povídá. „Beru to jako společenskou událost. Soutěžíme pro radost z řešení a samozřejmě i z vítězství.“

Jiří Sotona, Právo
 

---

---

 

Joachim Funke, psycholog z heidelberské univerzity a expert na procesy myšlení
(rozhovor)

Baví se křížovkou nejen luštitelé, ale také tvůrci ​
Jeden z tvůrců se dokonce zapsal do Guinnessovy knihy rekordů. Bývalý příslušník vojenského námořnictva Roger F. Squires z britského Ironbridge v období od roku 1963 do ledna 2002 sestavil a uveřejnil 58 000 křížovek. Čas, který jim věnoval, lze pouze odhadovat. Podle mínění odborníků si příprava skutečně profesionálního produktu vyžádá minimálně dvě až tři hodiny času, přestože teď už existují počítačové programy, jež mohou tuto práci usnadnit a zjednodušit. Fajnšmekři se na ně ale dívají s jistým despektem. Vyčítají jim totiž, že jim schází tvořivý lidský faktor a v podstatě snižují výslednou kvalitu křížovek opakováním použitých výrazů a jistou standardností a monotónností. Navíc i nudí. A to je, jak soudí Joachim Funke, psycholog z heidelberské univerzity a expert na procesy myšlení, téměř trestuhodné.

"Nepříliš lehká, ale řešitelná křížovka, je skvělým prostředkem pro trénování slovní paměti. Její zdárné zdolávání přináší nejen zábavu, ale vede i k posílení sebevědomí každého jedince, který se tohoto úkolu ujal. Odhalení tajenky se stává byť drobným, ale přesto motivujícím vítězstvím a důkazem jistého životního úspěchu," zdůraznil Funke, který nicméně pohlíží na budoucnost tohoto specifického druhu rozptýlení s obavami. "Asi se stane vymírajícím fenoménem, protože mladé generaci přestávají cokoli říkat i jiné disciplíny, jež vyžadují delší přemýšlení. Počítače jsou jí přednější," uvedl. Podle jeho názoru to souvisí i se zhoršenou kvalitou písemného projevu, zejména pravopisu. "Nikdo přece netouží po tom, aby při luštění křížovek zjistil, že si s nimi neporadí, protože neumí správně psát," podotkl Joachim Funke.
 

---

---

 

Zkuste si vyluštit křížovku LN starou 85 let

 

 

foto: Zemská knihovna v Brně, archiv // koláž Šimon LN PRAHA 

Na počátku masového rozšíření křížovek stál v roce 1925 deník Lidové noviny. Ale jak to všechno začalo?

Křižování slov bylo sice známo již v antice, ale úloha, která by se na způsob křížovky skutečně řešila, tehdy známa nebyla. V Guinnessově knize rekordů a dalších publikacích  jsou uváděny informace, že vynálezcem křížovky jako řešitelské úlohy je Angloameričan Arthur Wynne. Jeho první křížovka byla uveřejněna 21. prosince 1913 v New York World. Velký ohlas čtenářů způsobil, že se křížovky začaly v uvedených novinách otiskovat pravidelně. Jenže to už se dávno otiskovaly u nás, v české kotlině!

První křížovka jako luštitelská úloha totiž pochází z Prahy. Měla formu miniatury a vymyslela ji učitelka Mlada Antošová z Modřan. Její křížovka byla otištěna ve Sborníku hádanek Zlaté Prahy v roce 1899. Autorka nazvala úlohu Čapka z písmen, neboť představovala konkrétní figuru – čepici. Pravda, tato první křížovka ještě neměla charakteristickou mřížku, jak ji známe dnes, ale o pravou křížovku se rozhodně jednalo, neboť se výrazy křižovaly ve dvou směrech a řešily se podle legendy, což je základní princip křížovky. Ostatně do podoby s mřížkou ji lze snadno převést.

Nápad se zalíbil i dalším autorům a podobné křížovky se začaly pravidelně otiskovat (již v podobě s mřížkou, jak ji známe dnes) především v časopise Český hádankář. Hádance se na přelomu století již říkalo "hádanka křížová" nebo také "hádanka křížovka". Jisté tedy je, že první křížovka na světě jako luštitelská úloha nevznikla v USA, ale v Čechách. Ale nutno přiznat, že skutečné popularity a všeobecného rozšíření se opravdu dočkala až po roce 1913. Wynne jako první autor použil ve svých křížovkách rozdělovací značky.

 

Čapka z písmen Za tečky dosaďte hlásky: a, a, a, á, b, i, i, l, n, o, o, p, r, r, r, s, s, v, v, aby vznikla slova křížem nestejná o významech následujících. Svisle: ssavec, příslovka, stok, část dne, druh přežívavců, hlásky. Vodorovně: Slovan, slavný francouzský virtuos na housle a skladatel, část klásku, budova. Autorka: Milada Antošová z Modřan

Křížovky nového typu (zvané též americké křížovky) se pod názvem criss-cross puzzle rozhodly pravidelně na svých stránkách publikovat Lidové noviny. Ve vydání z 18.ledna 1925 se objevila první taková křížovka, která znamenala významný krok pro popularizaci amasové rozšíření křížovek u nás. Její autor (D. Š.) píše: "Pod tímto poněkud groteskně znějícím jménem ujal se v anglosaských zemích nový druh hádanky a hlavolamu, který se stal po mah-jongu nejoblíbenější zábavou anglické a americké společnosti. Criss-cross znamená v angličtině křížky, jimiž se podepisují negramotní; v anglickém hádankářství se tím označuje hádanka, v níž je danou soustavu čtverečků vyplniti písmenami tak, aby vodorovně i svisle – tedy křížem krážem, chceme-li se zvukově přiblížiti slovu criss-cross – dala řadu slov předem určených."

Co myslíte? Dokázali byste si s takovou křížovkou poradit i vy, dnešní křížovkáři? Napovíme, že jednopísmenné výrazy se neřeší, že není třeba dodržovat délku samohlásek a první výraz ve sloupci H je Esad (viz křížovka).

 

Křížovka Vodorovně: 1. Mužské jméno; stav obilí. – 2. Označení zvuku; výraz nejistoty. – 3. Předzvěst bouřky; turecké jméno. – 4. Předložka; vojenský houf; tón. – 6. Zkratka pro minci; doba; míra plošná. – 7. Projev radosti; moravská řeka. – 8. Doba; předložka. – 9. Vyhynulý národ; přezdívka strážníků Svisle: A. Ovzduší. – B. Šlechtic; polské město. – C. Ženské jméno; pytlácké náčiní. – D. Zkratka pro minci; zápor. – E. Mužské jméno. – F. Část vozu; zájmeno. – G. Anglické křestní jméno; část nádoby. – H. Mohamedánské jméno; národnost. – Ch. Pražská čtvrť.

Ohlas křížovek publikovaných vLidovkách 18. ledna 1925 a později byl mimořádný. Pro spousty čtenářů se luštění od té doby stalo vášní. Lze říci, že v roce 1925 nastala u nás opravdová křížovkářská horečka. Jedním z náruživých luštitelů byl také spisovatel Karel Čapek. Skřížovkami se potýkal hned od prvního uveřejnění americké křížovky v roce 1925 v Lidových novinách.

V jednom z dopisů své tehdejší lásce Věře Hrůzové se více než milostnému vyznání věnoval křížovkám: "... a řekl jsem si: jakže, že bych já, slavný Karel Čapek, tohle nerozřešil ve dvou minutách? Nuže, po dvou hodinách divého zápasu jsem se právě nyní vzdal, zničen na duchu i na těle..." Načež Čapek varoval paní Věru, aby nikdy nedovolila svému muži řešit criss-cross puzzles: "Následky jsou hrozné. Stalo by se Vám, že když byste usínala, zeptal by se Vás, která ryba pozůstává ze tří písmen nebo která bohyně má zrovna uprostřed ‚o‘. Když byste ráno od něho čekala ‚dobré jitro‘, zeptal by se Vás najednou, které mužské jméno má druhé písmeno ‚a‘..."

Divadelní kritik a dramatik Edmond Konrád o křížovkáři Čapkovi napsal ve svých memoárech: "Bylo zázrak vidět Karla Čapka luštit křížovku. Vzal, koukl a s rychlostí účetního, který sečítá sloupce, psal kvapným písmem rozluštění jak na běžícím páse..."

Křížovka jako zábava i sport
Od doby svého vzniku a pravidelného uveřejňování v Lidovkách zaznamenala křížovka obrovský rozmach. U nás prakticky nejsou noviny či časopisy, kde by se nevyskytovala. Milovníci křížovek a hádanek se již od počátku 20. století začali sdružovat do hádankářských akřížovkářských klubů, spolků akroužků, z nichž řada existuje dodnes. Sdružují se pod hlavičkou Svazu českých hádankářů a křížovkářů (www.e-rebus.cz), který byl založen v roce 1968. SČHAK pořádá řadu významných soutěží v luštění křížovek, jako např. mistrovství republiky, turnaje Grand Prix, Nolčovu křížovkářskou maturitu, Českou křížovkářskou ligu a další.

Čeští křížovkáři patří, bez přehánění, k nejlepším na světě, a to jak po stránce řešitelské, tak po stránce autorské. Vymysleli desítky křížovkářských odrůd, drží řadu primátů, udělali z křížovek nejen ušlechtilou zábavu, ale také sport a umění. Dočteme se o nich také v České knize rekordů III.

A proto si připomeňme, že na počátku masového rozšíření křížovek stály před pětaosmdesáti lety Lidové noviny. Vedle stovek organizovaných křížovkářů jsou u nás statisíce běžných luštitelů, kteří si rádi vyřeší jakoukoli lehčí křížovku pro radost, poučení a procvičení mozkových závitů třeba právě v Lidových novinách.

 

Zdeněk Chromý, křížovkář

---

---

 

Křížovky nestárnoucí

Křížovky patří k nejpopulárnějším druhům zábavy. Zatím to vypadá, že jejich úspěch nepokazí ani rozličné orientální hlavolamy. Slova uspořádaná vodorovně a svisle lákají nespočet luštitelů. Přesto, když si položíme otázku, kdy vlastně křížovky vznikly, není odpověď zcela jednoznačná. Podle zachovaných pramenů se první křížovka objevila v tisku v roce 1913. Jejím inspirátorem byl údajně Angličan Victor Orville z Oxfordu, jenž si odpykával trest v jihoafrickém Kapském městě. Ve vězení přečetl všechny knihy ze zdejší knihovny a nudil se. Zaujalo ho, že podlahu cely vytvářejí bílé a černé čtvercové dlaždice. Aby zaplašil nudu, zapisoval na světlá políčka slova, jež ho napadla, a objevil tak novou duševní hru, založenou na synonymech. Anglické noviny, na něž se obrátil, návrh nové zábavy sice odmítly, ale nápadu se ujal Artur Wynne z Liverpoolu. Vytvořil hádanku, která se objevila dne 13. prosince 1913 v novinách New York World pod názvem americká křížovka. 

Přesto se však nedá říct, že šlo o originální objev. V naučných sbírkách americké univerzity v Baltimoru je totiž mezi mnoha poklady uložena hliněná tabulka stará nejméně 4.000 let, nalezená na Krétě. Právě na ní objevili vědci zápis podobný současným křížovkám. 

Prvenství v sestavování křížovek se však připisuje učiteli Arturu Wynneovi z Moutain Lakes, jenž po prostudování krétského hlavolamu systematicky sestavoval primitivní křížovky pro New York World. Majitel novin viděl v křížovkách trhák, a proto rubriku stále otiskoval a rozšiřoval. Počínal si tak zdatně, že se jméno autora Wynneho zcela vytratilo, i když nezapadlo docela. 

Křížovky bývaly různě dlouhé a s rozličnými tajenkami. Dne 6. dubna 1964 otiskly noviny The Star v Johannesburgu křížovku Dona Samuela McLarena, jež měla 639 hesel vodorovně a 626 hesel svisle. Ačkoliv redakce vypsala pro úspěšného luštitele odměnu, nikdo nenašel tolik času, aby ji doluštil až do konce. 

Guinessova kniha rekordů uvádí, že Belgičan André Bloise vytvořil obří křížovku s 25 tisíci políčky, jež zabrala list papíru o rozměrech 170 x 110 cm. Křížovku sestavoval
8 let a legenda ke křížovce se skládala ze 7 748 otázek, zabírajících 170 stran knihy běžného formátu. V dalším rozvoji křížovek však zvítězily tzv. švédské křížovky, v nichž jsou místo klasických černých políček umístěny přímo legendy. 
 

---

---

Česko a Slovensko se někdy označují jako křížovkářské velmoci. Luštíme a hádankaříme rádi, o tom nemůže být sporu, avšak neznamená to, že jsou křížovky naším vynálezem. Za tu nejstarší se považuje nápis vytesaný do kamene na konci 1. století objevený v ruinách Pompejí. Šlo o takzvanou čtvercovku, která se dá číst vodorovně, svisle, zleva i zprava. Rozkvět hádanek a křížovek nastal mnohem později, na přelomu 19. a 20. století. Velkou oblibu si získaly v Americe, u nás slovo křížovka poprvé padlo v časopisu Besedy lidu z roku 1903. Baví se jimi ovšem lidé na celém světě. Jedním z receptů na dlouhověkost je duševní aktivita i ve stáří. Tento závěr přesvědčivě potvrdily i výsledky studie německých psychologů z Institutu Maxe Plancka pro demografické výzkumy. Výzkum se dvěma tisícovkami osob starších 75 let, byl zaměřen na zjišťování schopností mentálních výkonů ve vysokém věku, faktorů, které je ovlivňují, a zpětně na dopady těchto schopností na délku života. Jedním ze 17 zkoumaných faktorů bylo i luštění křížovek. "Výsledek byl jednoznačný," uvádějí autoři studie. "Ten, kdo je i ve vysokém věku duševně aktivní, projevuje zájem o dění okolo sebe a sám podává určité mentální výkony, má o plných 70 procent nižší riziko úmrtí než duševně málo čilí lidé."

Posilování paměti

Snad nejjednodušším způsobem jak si zlepšit paměť je luštit křížovky. V současnosti je už zbytečné vymlouvat se na to, že nevíte, jak je ruské letadlo na tři. Mezi tolika druhy křížovek si prostě musí každý najít to své. Klasické křížovky, sudoku, hlavolamy, malované křížovky, osmisměrky a mnoho jiných už jen čeká na to, abyste se s nimi trápili a zároveň pro sebe něco udělali. Některé vyžadují logiku, jiné zase prostorové schopnosti.

---

---

 

Celá planeta luští křížovky, aby jí uběhla dlouhá chvíle

Lidé ve vyhřáté čekárně na nádraží Ostrava-Svinov luští křížovku, aby si ukrátili dlouhou chvíli. Vždyť nakonec od toho čekárny jsou. Jiní lidé sedí v kupé naproti mně a luští křížovku, možná stejnou, aby jim rovněž uběhla dlouhá chvíle. Zaměstnanci v zaměstnání také luští křížovky, aby jim to rychleji uteklo, jiní luští sudoku. I odpoledne po práci lidé sedí doma a luští křížovky, aby zabili čas. Celá planeta luští křížovky, aby jí uběhla dlouhá chvíle. Všichni, malí i velcí luští křížovky. Občas si k tomu někdo pouští hudbu nebo hraje počítačové hry. Čas se nesnesitelně vleče. Ve všech státech všech kontinentů Země lidé luští křížovky, aby si ukrátili čekání. A když jsou lidé staří, požádají o ukrácení života, aby si ukrátili dlouhou chvíli. Koho už nebaví křížovky, dívá se v čekárně na filmy nebo si čte obrázkové časopisy.

Čekání na smrt se každý snaží ukrátit, jak umí

Jiní si pro pohodlnější čekání dokonce postavili vlastní vilu - luxusní čekárnu se saunou, kde se v televizi dívají na smyšlené příběhy nebo na fantazijní dobrodružství, aby naplnili čas či aby se rozptýlili. Jiní si z nudy pořídí psy a kočky nebo porodí děti, aby se měli o koho starat a nějak naplnili čas. Jiní posilují, cestují a co nejluxusněji se stravují, aniž by přemýšleli, co budou dělat, až budou mít vypracované tělo a budou vyspáni a najezeni, co bude dál, až budou mít s cestovními kancelářemi projetou celou Zemi a uvidí všechny filmy, doposlouchají poslední píseň, dospí se se všemi dívkami, dovychovají poslední děti a doluští poslední křížovku, zlezou poslední osmitisícovku, co chybí do sbírky, a co je dál za posledním mořem? Co nejkomfortnější čekání na smrt, které se každý snaží ukrátit, jak umí.

Třetinu čekání na smrt prospíme

Jak na tenkém praskajícím ledě se pohybujeme mezi světem, který nás baví, a hlubinou nicoty. Máme štěstí, že máme těla s jejich potřebami – třetinu našeho ortelu prospíme, třikrát denně musíme jíst a kus času vezmou i sexuální starosti. Co dál, je otázka – musíme rychle přeskakovat ze zábavy za zábavou, než nás omrzí, abychom nějak přebili dotazy co dál a co jak se životem. Jsou mezi námi i samovrazi: ti se náhle zastavili a led se propadl, neboť občas, v jednom šíleném okamžiku člověk z dálky nahlédne marnost svého počínání, marnost svého úniku a již se mu nechce dále prchat. Vidina dlouhých let před ním se jeví jako nevydržitelné nekonečno. Jsou mezi námi takoví, kteří již nechtějí prchat a chtějí stát klidně; z tohoto místa existuje jen cesta k mystice nebo do psychiatrického ústavu, v každém případě je to cesta buď vzhůru do mrazivého nekonečně osamělého vesmíru, nebo cesta pod povrch věcí...

Se svolením zpracováno podle knihy
Marka Váchy Probouzení, kterou vydalo nakladatelství Cesta.
 

Zdroj: http://www.denik.cz/ze_sveta/stoleta-zabava-na-osm-pismen-krizovka-20131220.html